Věci, bez nichž se neobejdeme

2. července 2007 v 14:19 | Nihilist
Věc, bez které bych se neobešel vlastně neexistuje. Člověk se obejde téměř beze všeho. Jen o věcech, které má rád, nebo které mu způsobují nějakou slast, si myslí, že by se bez nich neobešel. Tyto věci ale pouze vytváří iluzi toho, že si člověk myslí, že život má nějaký smysl. Nebo taky pro ty věci může žít a říkat si, že on je jejich smyslem. To je potom ovšem otroctví a to už samo o sobě ztrácí smysl.
Pokud vynecháme všechny věci nezbytné pro udržení životních funkcí, tak nezbude nic. Co potřebují zvířata kromě těchto věcí? Nic. Člověk je, ať chce nebo ne, stále jen živočich, stejný jako pes, kráva, červ, nebo jakékoliv jiné zvíře. Má jen tu smůlu, oproti ostatním živočišným druhům, že dokáže přemýšlet a myslet abstraktně, do budoucnosti, přemýšlet o tom proč tu je atd. Potom hledá různé věci, pro které by žil. Vytváří si iluze a fikce nějakého svého hlubšího smyslu, protože si nechce (podvědomě) připustit, že má stejný význam, jako třeba ten červ. Hledá, ale nenachází. A pro tuto odlišnost myšlení od zvířecí, jak řekl Arthur Schopenhauer, člověk trpí.
Jistě mnoho lidí říká, že našli svůj smysl života, a to jsou pro ně potom ty "věci, bez nichž se neobejdou", tedy jen iluze. Někdo může říct, že smyslem života je rodina, rodinný život. Co je na tom ale opravdu za smysl? Dělá to jen proto, aby zachoval rod, tak jako to dělají i všechny ostatní zvířata. Člověk v tom vidí smysl, ale je to jen jeden ze základních vrozených pudů.
Jíní říkají, že jejich smyslem je škola, vzdělání, kariéra. To je ovšem ještě ubožejší, než zachovávat rod, to je alespoň z jistého hlediska záslužná činnost. Ale vzdělání? Jistě je to dobré pro dnešní svět, ve kterém žijeme. Co je to vzdělání? Friedrich Nietzsche řekl: "Vzdělání: prostředek k obrácení vkusu proti výjimce a pro prostřednost."
Někteří lidé dokonce říkají, že mají nějaké poslání a že jejich smyslem je, to jejich poslání sdělit lidstvu. To už je ale opravdu nesmysl. Dalo by se říct, že je to sektářství, nebo, chcete-li, náboženství. Jak už jsem řekl, člověk je živočich jako ostatní, a viděli jste někdy králíka s posláním?
Můžeme si dál myslet, že jsou věci, bez nichž se neobejdeme, dál si budeme vytvářet iluze… a asi nám ani nic jiného nezbývá. Možná, dalo by se naivně tvrdit, že věci, bez nichž se neobejdeme, jsou právě ty iluze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liviart Liviart | E-mail | Web | 16. října 2009 v 0:41 | Reagovat

Nesúhlasím
Človek a jeho vztah k materii je pre mna akoby zachranou pred depresiou, a upadanim . Neriešim teraz to, či je dieťa schopné žiť bez hračky ked mu ju zoberieme, ale to , že ak vobec chceš byt štastny a hlavne chceš žiť v materialnom svete, tak musíš nájsť nejaké materiálne dôvody . Preda len človek hladá celý život dôvody . Odputavat sa od materie znamena odputavať sa od tohto sveta. Vždy potrebuješ niečo materialne, tak to tu je, taky je zakon . Je zima, chlad a ty si bez oblečenia, bez domova, bez rodin ci priatelov, dokonca aj kez nejakeho kartonu aby si zabranil trochu fukaniu... čo si mysli kolko to vydrzis? ...možno psychicky ano, ale fyzicky dlho nie, a preto kedže sme fyzicky tak potrebujeme fyzicke veci .
Na margo rodiny a pudov . Rodina, rodina je určitý okruh ludí , ktorých milujem bezpodmienečnou láskou . Nejde tu o pudy, vobec nie . Milujem aj svojho psa , a nieje to pud ani rozmnožovací, ani konzumačný . Milujem ho lebo je čistý, a nezradí ma, a aj keby ma zradil ho milovat budem . A miluje aj on mna . Co sa tyka lasky medzi muzom a zenou, tam sa da hovoriť ze neexistuje , pretože sa riadiš pudmi a zachovaním rodu . Ale asi sa neriadim pudmi a zachovanim rodu , tým že bezpodmienečne milujem svoju starú mamu .

2 Nihilist Nihilist | 16. října 2009 v 17:25 | Reagovat

Já s tebou taky nesouhlasím :)
To, že žijeme v materiálním světě je sice pravda, ale co to ta "matérie" je... A materiální důvod? Důvod je vždycky jen duchovní podstaty, ať už to je třeba pragmatismus nebo cokoli jiného.

"Odputavat sa od materie znamena odputavať sa od tohto sveta."
- Tak s tímto souhlasím. Ale chápou to naopak od tebe v pozitivním slova smyslu. Odpoutávat se od světa je pro mě "dobré"
Matérie jako záchrana před depresemi? Jo to pravý opak. Když se na něco poutáš, stává se ti to potřebné, potřebnější, třeba až do stavu závislosti, a když pak nastane situace, kdy nějakým způsobem nebudeš moci tuto konkrétní materii mít, bude to bolest a utrpení. Ale pokud nemáš co chtít nemáš proč trpět.
Jistě, že nevydržím někde na mrazu dlouho nahý. Ale o to vůbec nejde, to je jiná otázka, než ta, kterou jsem řešil.
Člověk je prostě "věc nedostatku", potřebuje nějakou tu "matérii" jak říkáš. Já nepopírám nějaké fyziologické fakta, jen říkám, že je třeba se nad tím zamyslet "jak a do jaké míry" na sebe vázat tu matérii. Je to jako princip drogy.

Hezky to vystihuje, tento úryvek z Holanovy básně Subidas:

"Dech světce, plně živ,
ví, kterak nebýt ohraničen,
on ničí touhu dřív,
než utrpením bude zničen"

Buddhismus to prostě pochopil správně už o tisíce let dřív než náš "chytrácký" západ.

No a s tou láskou a pudy... Možná, že by mohla být nějaká "metafyzická" láska, dokonce si myslím, že je to pravděpodobné. Ale to snad jen u nějakého minima lidí. Ale tyto naše "lásky" jsou pudy. Ale chápeme je příliš pateticky, takže se vzdalujeme čím dál více tomu, abychom je dovedli pochopit nějak jako "věci o sobě".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama