Září 2007

Samota, Ty nebo Smrt?

29. září 2007 v 20:57 | Nihilist
Cítím se být naprosto prázdným…
Nač žít? Sám pro sebe? Pro smutek?
Samota je tak hrozná, marná jak dým,
když stoupá do nebes. Jaký skutek
vysvobodí mne z ní? Jaký Ďábel mi pomůže?
Ach, chudá samoto odejdi a přijď Ty, co budeš
se mnou, Ty nebo Smrt! Chybí mi Tvá kůže,
teplo a klid Tvé duše. Však.. jsem jen veš
ubohá proti ctnostem Tvým. Nemám slov…
Samota nemá slova… Tak čekám, přijdeš?
Nemám nic… Nad vodou drží mne jen ten Ďáblův Kov!!!

Samota je hrozná - Španělská bota duše!
Ty nepřijdeš - Jak Kristus hříchu vyhýbáš se mi!
Smrt zbývá - Ona jediná, nikdy neopustí; Vysvobodí!

Valašské noci

21. září 2007 v 20:44 | Nihilist
Valašské noci, s půlměsícem na nebi
průzračném, uprostřed lesů černých,
nic krásnějšího není na zemi nad vás!
Nebylo a není.

Valašské noci, temné a průzračné,
jak mořské oka v lesích středozemí,
i když kalné, přesto průzračné
jak oko do duše.

Valašské noci, ve Vás umřít je slastí,
nad kterou není v celém světě širém,
ve Vás tone zármutkem a obdivem
mé srdce zatuchlé.

Valašské noci, opustit Vás hřích by byl,
jediný hřích mezi všemi hříchy,
neodpustitelný, nenapravitelný,
ve Vás zemřít je má povinnost!

Valašské noci, za zpěvu sýčků - mystiků,
nic Vás nenahradí, Vás, noci hluboké.
Kdo neviděl, nemůže uvěřit,
kdo nezažil neví…

Automatický text: Jsi Nirváno? Přijď ke mně!

21. září 2007 v 17:12 | Nihilist
Tak jsem zkusil napsat můj první (možná, pokud jsem si toho vědom) automatický text. Je to zajímavé. Díky Kathory!!!

Kdo chodí do lesa? Za co můžou zvířata? Jsou čistá. Lidi by neměli? Mají být. Ale nejsou. Spraví to někdy někdo? … bohužel nemůže. Je to dané… člověk je jaký je… špatný, chladný, nesmiřitelný. Co potom dělat tady v tomto blátě? Nebýt. Nebýt, Nebýt. Ale jak nebýt, když být je podmínkou? A vítr přestal vanout, obloha se zatemněla. Skončil úsvit tzv. lidí. Byl konec. I když… konec nebo začátek… začátek něčeho lepšího? Raděj jíti pryč od zamrzlých jezer, odplout po řece, která teče uvnitř toho "našeho" života, který není náš. Uniknout demagogii, která je podstatou jsoucna. Proč, jak, kde, nevím…
Co vlastně vím? Jen to, co říkal Sokrates… a ještě něco… ale neřeknu to. Ani to vědět nechcete.
Co je Vysokost? Opak nízkosti, která je špatná a které se vyhýbám. Ale jak je vůbec možné se jí vyhnout, když je kolem mne, když mne obklíčila. Nemožné. Možná se mi to i daří… podařilo by se to úplně jedině pokud bych už byl po Smrti. Snad jen Ta mi rozumí a ví, co chci říct. Jak můžu něco říkat, když nemyslím? Třeba i to je podstata té Vysokosti… nebo nízkosti? Jen otázky… nic víc mi do vínku nedali… Kdo za to může, kdo je vinen? Je to vina sama jako věc o sobě. Sama se stvořila aby nebyla nuda a smutek. Ale vše jen prohloubila… do takových propastí, jež jsou podobné černým dírám… vše je černá díra… a my tlíme na dně jejím… jestli nějaké dno má.
Buďme veselí!!! O, Nirváno přijď ke mně, prosím, přijď. Jsi tak krutá, když tě nedržím ve svých rukou… ale na druhou stranu, není nic vyššího nad tebe, když tě držím… a to jsem tě nikdy nedržel… ani nebudu ve svém bídném životě. Jsi vůbec? Jsi? Odpověz!!! Nirvána: "……….sama nevím"… Mluvíš! Tudíž jsi! Existuješ! Jsi metafysická! Miluji tě. O, Ty jediná, sladká… Ale jsi to opravdu Ty? Nirváno? Já totiž nejsem.

A nebylo světel...

20. září 2007 v 14:41 | Nihilist
Temnoty zítřků, již dnes na mou duši padly.
A nebylo světel… Květy života rychle vadly,
vadly jak léto, když podzim se kvapem blíží,
vadly jak naděje zločinců, když hledí z mříží.

Světla přede mnou zhasínala, tonula v husté černotě.
Neviděl jsem ani kousek před sebe. A v nízké té notě
slyšel jsem šeptat Smrt: "Jen čekej… ještě chvíli."
To ona už přicházela, už nedaleko mne, snad jen míli.

Konečně jsem se dočkal, jako všichni přede mnou
a jako všichni po mě. Poslední vzduch vydechl jsem z plic.
Teď už není světel ani temnot, když dala mi přízeň svou.

Byla jen temnota a nebylo světel… Teď není nic… nic.

F.X. Šalda - citát

15. září 2007 v 18:37 | Nihilist
František Xaver Šalda:

"Jen kurvy se musí líbit, básně ne!"

Lesy Smrti

15. září 2007 v 18:24 | Nihilist
Nic neudržím ve svých rukou
a mám v nich celý život svůj.
Jsou tak slabé, jako kulkou
ruce prostřelené starého vojáka.
Proč mi každý říká: "Poděkuj
za život." Ale mne žíti neláká.

Nevím, jak dlouho jej udržím,
kdy rozplyne se jak přízrak
a zmizí slzavým očím mým.
Snad pak uvidím věčné Lesy,
Lesy Smrti a můj černý zrak
prosvětlí tato jako měsíc.

Tak jsem odešel

11. září 2007 v 23:39 | Nihilist
Byl jsem na svém pohřbu,
stál jsem nad svou vlastní rakví
a v ní mé mrazivě děsivé tělo leželo.
Stál jsem tam sám jen s knězem,
který řečnil o tom jak krásný je svět,
o milostivém bohu.
Tak monotónně rutinně mluvil
a já stál s úžasem a ten bůh nikde.
Lhal ten služebník boží, i sám sobě lhal.
Neřekl, že bůh zemřel, že není.
Zemřel, aniž by se narodil.
Já mlčky stál, beze slz hledě na sebe.
je to sen nebo jsem chiméra?
Ale ten kněz mne vidí…
popatřil na mne, ruku mi podal
a popřál upřímnou soustrast.
Proč jsem mu tu jeho upřímnost nevěřil?
Byl snad slepý? Slepý jako jeho víra?
Popřál a odešel a nechal mne tam.
Už jen sám se sebou jsem zůstal.
Mou rakev nikdo nespustil do hrobu;
neplakal jsem ani se nesmál,
nebolelo nic, nemělo ani co.
Tak jsem odešel…

Oheň a voda

11. září 2007 v 16:17 | Nihilist
Nesvatá prostoto
Odkaze Neronův
Noe: "Přijď potopo"
Tsunami, jenom mluv!

Miliony světů

10. září 2007 v 0:25 | Nihilist
Ze všech miliónů světů
právě na tento ubohý jsem pad.
Z nití Nihilismu si Smrt pletu,
však jsem špatná švadlena, a chlad
kolem mne mrazí mé srdce horké,
navždy zůstanu na dně této rokle.

Pouta stáda mne pustiti nechtějí,
abych mohl vzlétnout na jiný svět.
A já nechci nic, hledám jenom ji,
jenom tu jedinou - růže černý květ,
s kořeny do pekel se vzpínajícími,
jimiž by mne obepnula, spojila je s mými.

Kde je ten jiný svět, svobodný?
Kde je ta růže černá, chce být mou?
666 Ďáblů je mi podobných,
ale jen jeden je Lucifer. Zvou
mne k němu jeho věrní sluhové,
šel bych i, ale kde je ta růže? Ó, Ďáblové!

Pária

9. září 2007 v 22:38 | Nihilist
Po cestě temnoty jdu, co noha nohu mine
a vše zdá se mi tak divné, jiné.
Jiné, než cesta obvyklá,
vše se empirickému rozumu vymyká.

Kde to vlastně jsem, v jaké realitě,
tady snad Hannibal Lacter sní tě.
Ta černá cesta, chudší světel,
přes kterou duch můj opilý letěl-

jen ona jest cestou pravou, správnou,
po ní veškeré smysly života prahnou.
A teď mne opusť, lásko má, kterás nikdy nebyla,
teď mě vyžeň, já jsem Pária.