Strach nebo sadistická krása symbolů?

10. března 2008 v 16:08 | Nihilist
Co je v samotě mé noci
Tvého?
Pak-li, že jsi,
byl bych to já?
To, co chceš darovat,
komu to dáváš?
Nevíš, komu svěřit plnost
své duše...
Je vinnou nemožnost čtení myšleneky?
Nepochopení?
Strach? Ano, strach...
Strach, ze zničení nás obou
(ale třeba by to mohlo být krásné sebezničení).

Jen přes plot se vidíme,
jen kousky sebe vidíme,
a než něco stihneme,
třeba jen slovo, nebo pohled,
tak se v ty kousky rozpadnem...
a stejně se zničíme.
I přesto, že všude v tom
plotě jsou dvířka,
jsou jen lehce přivřená...
Čí odvaha do nich potlačí,
než to udělá zapomnění?

Ale možná se mýlím - potom nejsi - a já jen sním.

Co vybrat?
Lži ve strachu, nebo utrpení
až do zapomnění všeho?
To je totéž.

Umět tak číst a nemuset znát symboly...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama