Mrazivý sonet bez vůně

14. května 2008 v 22:30 | Nihilist
Co v každé budoucí vteřině
bez tebe tak bolestně mrazí,
když chladno je i v peřině
a další chvíle jsou jak vrazi.
Čas v osamění je jak v hrobě
a lidi kolem jsou jen stíny,
tak mé srdce volá k tobě:
prosím, odpusť mi mé vinny.
Seberozpadání v nevědomí,
s myšlenkami vedle tvého těla;
a já sám, bez myšlenky, roním
slzy, za to, abys chtěla…
A nic nezmůžu, vím to, vím,
však chci abys mě provoněla…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lytchi Lytchi | Web | 1. září 2009 v 21:38 | Reagovat

Mrazivě mě pohltila...

2 Nihilist Nihilist | 1. září 2009 v 21:48 | Reagovat

Je mi ctí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama