Září 2008

O řeči lidské II.

30. září 2008 v 22:49 | Nihilist
30. září 2008
...Na oltáři mého já...

Jsem démonem mého vlastního já, obětujícím na oltáři samoty mého života své vlastní, již mrtvé, ale ještě bijící srdce, které jsem si zaživa vytrhl z duše, na vzdor zásadám démonova obětního beránka. Jsem svým vlastním emblémem dekadence mého života, jenž má odpor k úpadku - a proto dvojitě padám! Jsem Jidáš své vlastní evoluce, zastavivší se na nule, jsem Jidáš Jidáše.
Jsem modlitbou na své obsidiánové cestě, znějící hluboce tichým a tajemným OM… Jsem osamělou mršinou své vyhaslé hvězdy na nebi. Jsem chladem mramoru v mrazivém pantheonu mé hlavy. Jsem pochodní, hledající svůj Olymp, však nalezivší jen svoji Macochu. Jsem svým vlastním nevyřčením a nebytím. Jsem svá vlastní oběť na svém oltáři, jsem svým prázdným hrobem.

Most

29. září 2008 v 22:59 | Nihilist
A stále věřím v Nihilismus,
snad proto, že v životě sláb,
sláb a sám jsem, a chybí mi kus
průbojnosti, onen orlí dráp,
jímž disponují ti, kteří jsou - jsoucí.
Stále věřím, že víra páchne slabostí
a tak si chci cigaretami tlouci
hřeby do dlaní a rakve, ať mne přemostí.
Odběhnout a nevědět, neznát, nebýt,
však bez vzpomínek, bez paměti...
jen klid... bez srdce, bez duše, jen klid.
Jako ze své samoty nevyletí
můj osud, jenž je také pouhou vírou,
jako ideje Kristovy, jako důležitost,
nutnost, čas a Lucifer páchnoucí sírou
a to, že ve své smrti hledám most.

Sonet spletený z konopí

24. září 2008 v 16:46 | Nihilist
Němý pohled mívám,
když tmu, chlad a strach
a pod stěnou na zemi hrách
v objetí dne skrývám.
Bez duše, bez vědomí žiji
a přesto tak trpí srdce, jež není.
Bez boha, bez přátel, jak kamení
prší vteřiny, co mne míjí.
Zachrání příroda? Strom?
A spletené konopí?
Snad mne uchopí…
Budu mít sil opustit?
Dokážu to, hyeny - druhové?
Vidiny konce, barvy duhové…

Bolest a priori

19. září 2008 v 22:50 | Nihilist
Jakási vlhkost v očích,
jakási nechuť v dechu,
jakási slabost v rukou,
jakási tíha na plicích,
jakási temná myšlenka,
jakási trýznivá chvíle…
A věčná… pro člověka.
Věčná pro toho, koho ta chvíle bolí,
koho bolí on sám, a priori…
Z toho to vzniká,
z toho to končí…
Vyschnou a zhasnou oči.

Post-pohanská

19. září 2008 v 11:22 | Nihilist
Pohané a barbaři,
nechť srdce svobodně hovoří,
nechť city plují po moři,
jak Odyseus kamsi do neznáma.
Jak slunce v horách z rána
budí se spolu s náma,
tak probuďte svá nitra -
nechť vzejdou jejich jitra,
neboť už nemusí být zítra.
Žijte dnes, zítřek je rakví
a zpátky jít, jen rak ví.
Nechť dnes se život zaskví
svou pravostí ryzí
nechť Kristovy předsudky zmizí,
ukončete dvoutisíciletou krizi!
Začíná se nový věk!
Staré kořeny z koryt řek
vyplavila voda, aby znova ožily!

Blasphemy

6. září 2008 v 17:42 | Nihilist
"O, saceros Christi, tu scis me esse Diabolum. Cur me derogas?"

Pod černými křídly ďábla,
krajinou života hornatou,
ryju zem jak pluhu rádla,
pro sladkost plodu nesvatou.

Nad bohem, nad bohem stojím…

Vyhaslé oči

2. září 2008 v 20:40 | Nihilist
Vyhasly oči ještě živých lidí,
dříve, než se stali mrtvolami.
Nad jejich životy krkavci hnízdí
a jejich srdce stávají se krami.

Vyhasly oči nevinných novorozeňat,
tak málo vědí a tolik vypovídají.
Kdo stvořil je, stal se jejich kat...
a nářek rozléhá se v kraji.

Z vyhaslých očí nevidí pravost,
nevidí a snad ani vidět nechtějí.
Dívají se jimi a nevidí... Zlost -
snad jen tu... a alternativy její.