Kávou chutná dech... a dějiny

6. ledna 2009 v 0:32 | Nihilist
A zase je mi černo,
tak piju kávu po vzoru Kainara.
A slyším pleskat
masa o zem v tom tichu.
Smutně mi zní Mišíkovy melodie.
Připadám si jak tmavěmodrý kopírák,
přes nějž se otiskují do mé duše
stopy z venkovního světa,
které tak tlačí na můj dech.
A ty dobré okamžiky
projdou jen jako kolemjdoucí,
ani se nezastaví, napočkají,
neprohodí slovo.
Jen se rozhlédnou
a odcházejí do neznáma.
Na jakém hluchoněmém místě jsem,
na jakém to ostrově v konečném
nekoneču, čekajícím na konec.
Jen vítr má co říci,
když boří sny generací,
neviditelný král,
Perunův dech, dech z minulosti,
kdy se míň vědělo,
ale rozumu bylo víc.
Obelisk nebyl nikdy postaven,
proto ani neskončí.
Je jen patetickým obrazem
v našich slepých myslích,
jež vidí, jen co si vymyslí z ničeho.
Minulo, co nebylo. Přichází, co nebude.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lytchi Lytchi | Web | 31. srpna 2009 v 18:16 | Reagovat

Dobré!

2 Nihilist Nihilist | 31. srpna 2009 v 18:20 | Reagovat

Dík!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama