Půlnoční melancholie

12. září 2009 v 23:59 | Nihilist
Samota je cesta a úděl,
pod smrky pěšinou setmělou,
nepřítomnost milovaných těl,
o nichž nevím, že se dějou.

V šeru vidím jenom obrysy
korun stromů tiše křičíchích,
v nitur dívku - to ty jsi!
A smutek mě pálí na lících...

Tato noc posunula svíci
do pohledu tvého směru.
Tvého... koho? Nejsem bdící...
poraď spáči v jeho šeru,

kam má se podívati,
aby tě, lásko, spatřil.
Poraď kdo? A koho spatřovati?
Tady, v tom lese, kde jeho úděl a cíl

v osamění jest!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lytchi Lytchi | E-mail | Web | 13. září 2009 v 11:21 | Reagovat

:-(
Jinak zvláštně svérázná;)

2 Nihilist Nihilist | 13. září 2009 v 20:05 | Reagovat

Teď nevím, jestli si ten komentář vyložit negativně nebo pozitivně? :)

3 Lytchi Lytchi | E-mail | Web | 14. září 2009 v 14:03 | Reagovat

Já to tušila:-)
Samozřejmě, že je to krásná (!melancholická!) báseň!;)
Ten smajlík je jen pocit, ne hodnocení;)

4 Nihilist Nihilist | 14. září 2009 v 14:14 | Reagovat

Tak díky :)
Víš, já jsem často sám na rozpacích o kvalitě toho, co píšu... když se podívám na to, jak ty verše pořád chrlím jakoby nic, tak dosti silně pochybuju, jestli mají nějakou úroveň :-/

5 Lytchi Lytchi | E-mail | Web | 15. září 2009 v 12:58 | Reagovat

Já se u sebe taky kolikrát divím :-))

6 Asimka Asimka | Web | 17. září 2009 v 17:59 | Reagovat

Hmmm :) !...Pěkný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama