Listopad 2009

"Svatí kněží boha vína"

29. listopadu 2009 v 18:24 | Nihilist
ἑν καἰ πἀν

Stvrď, Dionýse,
Náš nový vznešený počátek,
Jenž je zapsán v této knize,
Jímž jsme si dali závazek:

Závazek Absolutna:
Že Jedno je Vše a Vše je Jedním
Že Vše a ve Všem je Brahma
A každé Jedno je Átman

ἑν καἰ πἀν

Snad štěstím pláčí Nektar
Ti naši kněží největší, duchové nejvyšší
Co, ne tak dávno, věštili po delfsku,
Ve verších, ještě za svého velkého života

Věčnou Jednotu, absolutní splynutí duší -
A my jejich Olympský oheň
Neseme do našeho času
Světlonošů pustého

A požehnej jim, Dionýse,
Pozdrav je a řka,
Že mají své novice, vzkaž:
ἑν καἰ πἀν

Písně,básně a bytí

26. listopadu 2009 v 14:22 | Nihilist
Písně jsou spadané
z úst bohů, z oblaků,
jež k uším přivane
tón, plujíc na znaku.

Básně jsou strženy
básníkem z přívěsku,
co visí u ženy,
v tichosti, bez lesku.

A bytí…
Bytí - jest magie,
stvořené z myšlenek,
z duše, jež ožije
a vidí se navenek.

Die!

23. listopadu 2009 v 22:06 | Nihilist
Sestup z Olympu, Die,
sestup dolů
sem k nám
sestup.

V bažinách doby hnije,
a upadá do hlubiny
jménem Tartaros,
upadá, duše,
upadá
duše.

Vzkřis!
Vzkřis ji, Die,
prosím, a povznes
nás nad nás samotné.

Z bahna
povznes nás,
výš, výš, až tam nahoru,
až k domu Vás, bohů Olympanů,
dej dotknout se nám duší nebe hvězd!
nechť poznáme bohů, sebe, a to, co je nad-nad veškerenstvem…

Duševní dialog

23. listopadu 2009 v 16:07 | Nihilist
Předem mi prorocky a pragmaticky řekla,
neboť mi viděla do nitra,
ať si dávám pozor na stromy!
a nejen na slunce.
Ale já jsem jí odpověděl, že mi to je jedno,
že stromy miluji.
Že vytrhávám nová paradigmata
a místo nich sázím stará,
která tu byla a byla lepší. Vznešenější,
jako dekadentní básně.

Gnosis

19. listopadu 2009 v 18:00 | Nihilist
(Tak tedy zkouška makarónského verše... Zdravím Lytchi ;-)

Persona non grata
ještě nemusí být příčinou strachu.
Persona ornata
však může být příčinou tvého krachu.

Nic není takové, jaké se jeví.
Neque domini, neque servi.




__________________________________________
Gnosis (Poznání)
Persona non grata (Nemilá osoba/maska)
Persona ornata (Vyzdobená osoba/maska)
Neque domini, neque servi (Ani páni, ani otroci)

Modlitba za bláznovství

16. listopadu 2009 v 14:20 | Nihilist
Mé ráno je polednem noci ve dne,
probouzím se šedě s démonem Prázdna,
oči hledí do dálky nedohledné,
zraky, jež ještě nerozkvetlé, vadna,
zmírají, samy jak přestárlé vdovy,
se smutkem, jenž nelze vyslovit slovy.

Můj večer se sám úsvitem prohlásí,
jak starý Napoleon sebe císařem,
zavře se zase zrak, zhasnou tak časy,
své bytí tiše do spánku uzavřem,
jak chorého blázna na hlubokém dně
tam za zdmi ústavu, kde bude mít žně.

Estetická sebevražda

13. listopadu 2009 v 21:39 | Nihilist
Ne, nemám nad hlavou svatozář zlatou,
z paprsků božského slunce sňatou,
jak svatí na gotických obrazech,
nevstanu, když jednou jsem do hrobu leh.

Mne z vůle boží nesvatořečili,
netrpěl jsem za lidi, co žili,
ani skrz nitro k bohu nedošel
můj duch, který teď skonal, skonal, žel.

Snad stal jsem se samozvaný nesvatý,
kdosi odnikud na zem přivátý -
jen jediný hluboký symbol znám -
jen pod krkem konopnou svatozář mám.

Jméno

10. listopadu 2009 v 13:41 | Nihilist
Nazvi mne čímkoli,
nazvi mne třeba svým prokletím,
či svojí nevolí
a já se vesmírem rozletím.

Vyslov mne, vůle má,
křídla mi nasadíš s vědomím
úst a rtů, jak schéma
idejí, v němž se sám probudím.

Řekni mne svým hvězdám,
jako bych, lásko má, jejich zář
měl se stát - nehledám,
než moji, tvoji a jejich tvář.

De Anima

8. listopadu 2009 v 20:28 | Nihilist
Kde je to, co není - nestvořené
(a přece jsoucí),
jak vypadá to, co neuzřeme?
Kam se vesmír rozpíná,
a z jaké látky je sen?
Sebevražda nevinná
a dědičné hříchy žen
padají do propasti bezedné
(chladem až vroucí)
a - mrtvé tělo už se nezvedne.

A co duše? Co duše? Duše?

Mistrovi

3. listopadu 2009 v 20:20 | Nihilist
S hůry dané Músy
líbaly Vás, Mistře,
a Vy, Vy tak bystře,
nám, co jsme vždy druzí,

tlumočil jste šepot
jejich líbezných úst,
idejím dal jste srůst
se světem našich hmot.

Příteli našich vod,
Velký Duchu lidství,
přijměte, nechť se skví
tento malinký hold

Vám, Vašemu dílu,
věčnému prameni,
jenž léčí zranění
duší, jenž dává sílu.