Leden 2010

Jen o trochu víc

29. ledna 2010 v 17:39 | Nihilist
Jen o trochu více vůle
a ne tak černé
jak dna hlubokých studní
jen o trochu víc a byl bych býval nule
vzdálen o kousek

Jen o trochu více vůle
jasnější a vědomé
jako hlad a žízeň jsou
jen o trochu víc a byl bych býval smůle
vzdálen o pár kroků

Jen o trochu více vůle
hrabivé a přetvářející se
jak vrah, jenž řka "Já nechtě…"
jen o trochu víc a byl bych býval
jako všichni ostatní

Kontroversní konservativismus

26. ledna 2010 v 15:20 | Nihilist
I pokušení řeči
je pokušní samé,
a toužení člověčí
z nějaké zvrhlosti vane
z míst neznámých do polí
života, jenž pak bolí.

Už dávno vím, že mluví
jenom to, co mlčí
a ten, kdo vůbec neví,
Sókrate, svorně krčí
mysl do zapomnění
jak dohraný tón, jenž už není.

Nakonec jen příroda,
ano, jen ona rozhřeší
lidské váhání, co hlodá
malověrně po pleši
právě ony myšlenky -
a dupne na led tenký.

Mystika

22. ledna 2010 v 17:19 | Nihilist
Je to jako dech,
který hřeje nás
svým mýtem,
když prut zlatý šleh
a sluneční jas,
jak břitem,
život tělu vdech
a pšenici klas
v kouzlu skrytém.

přesah

18. ledna 2010 v 10:35 | Nihilist
Až v metafysických myšlénkách
překročíme
svou ordinérní zvířeckost
už do lidí.
Nebo
je to ještě
pouhá
iluse iluse?

Nad hroby (2010)

17. ledna 2010 v 12:38 | Nihilist

Osmá sbírka básní...

(trošku neskromně tvrdím: pokrok :)

Z kamene

12. ledna 2010 v 0:25 | Nihilist
Jen kameny mluví pravdu,
když slova mlčí v nich
a čas se sám v sobě zapře
jako rty na kalich,
kynoucí k nim.

Nechceme lhát, ale lžeme.
A to i květinám,
abychom se utěšili
a odešli jinam,
do jiných zim.

Před slovem

10. ledna 2010 v 22:47 | Nihilist
Jsou mrtví ještě před zrozením.
Jak listy
nikdy nevyrostlých stromů.
A ty bys chtěl jim, jim komu?,
být čistý,
jak němá mluva, jíž mluví mim.

Ne… není s kým.

Nokturnál

8. ledna 2010 v 18:35 | Nihilist
Každým dnem noc je blíž, blíž než den samotný,
jako čas krátící
se stále, však stále zde jsoucí - nehmotný
a jako na svíci

plamínek, co se zdá bezmocný, vítězí,
přemáhá nebytí
a neví, že pro své trápení tu vězí
v nevlídném neskrytí.

Každou noc den je dál, dál od mých Nokturnál,
jako duch mlhavý
vytrácí se do snů ze světa jako král
bezruký, bezhlavý.

Obelisk duším

7. ledna 2010 v 20:30 | Nihilist
Napíšu básničku těm, co se vraždí -
bude to obelisk,
co cestu na druhou stranu jim dláždí,
co pokoj by jim vtisk,

na pouti podsvětím nezměrným myslí,
na pouti do Hádu.
Posílám písmena těm živým kdysi,
na proud je pokladu

řeky Styx. Doufám, že doplují k cíli,
k těm správným duším a
Charón je svědkem mým, že dám jim síly
na další dilema.

Echo substance

6. ledna 2010 v 2:37 | Nihilist
Nespadaný sníh si tišeji prohlíží zevnitř mraky,
než zlatý zvuk dopadnutí slunečního paprsku,
jako když si duše naše prohlížejí své zraky
z niter sebe samotinkých, z niter sebe, z náprstku,

v němž jádro má ta podstata všeho bytí, jak břímě:
nejnepoznatelnější, však nejtíživější. Tiše…
Tiše… a třeba ji uslyšíš, jako kapky deště v Římě,
když na mramor v Pantheonu padají z velké výše.

Neslyšíš?