Čekání

6. února 2010 v 18:40 | Nihilist
Čas neubíhá,
jenom teče pomalu,
jak vody v plýtkých řekách.
A já čekám.
Černý den i bílá noc
promlouvá, ale jen jakoby…
jen jako kdyby se teprve učila mluvit.
A já čekám.

Smutek
a obrovské štěstí zároveň
visí mi na řetízku kolem krku.
A já umírám.
Bolesti ve spáncích,
však také slastné pocity
chvějící se ve svalech jak stébla trávy ve větru.
A já umírám.

Smíření musí,
musí někdy přijít k nám,
umírám a čekám, čekám na tebe.
A žiji!
Doufám. A budu.
Zatím mi nic jiného nezbývá,
jako vězni, který čeká až ho propustí,
který vidí ven jen skrze mříže,
který doufá, stále doufá v nový život.
A čekat budu,
dokud žiji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lytchi Lytchi | E-mail | Web | 7. února 2010 v 17:23 | Reagovat

Ale taková šatlava má vždycky nějaký tajný východ...(i kdyby to mělo trvat roky /ho najít...vykopat....)

2 Nihilist Nihilist | Web | 24. července 2010 v 17:52 | Reagovat

Záleží jestli má člověk dost sil kopat a kopat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama