Ony stále žijí

9. března 2010 v 23:44 | Nihilist
Ještě někdy lze, hladným a trpělivým
okem nalézt a spatřit smutné tváře
kulhajících Múz, jak obchází žebrotou,
míhají se v davech a polohlasem
šeptají, jen tak do větru a pro něj,
jako zaklínadla času a doby, verše,
které hluchoněmí kolemjdoucí neslyší.

Ale já je slyšel. A dal se s nimi do rozmluvy
tichou poštou mezi mezerami vět a slov,
seděli jsme na turka pod nebeskou lampou noci
a kreslili na zem do štěrku vesmír.

Až přišlo rozjímavé mlčení na otázku
jak rozlehlý je Tartaros.
Nabídli mi cigaretu a tiše jsme přemýšleli.
Pak jedna vyskočila a povídá, že
ač chodí po almužnách, nevěří na peklo,
pak škrtla sirkou o podrážku vzduchu
a začala se modlit k Prométheovi.
Goethe, přestože oživil Mefistofela
a archanděly, by se mnou souhlasil,
dodala ještě ledabyle v tiché modlitbě,
asi jen abych nepochyboval.
Ostatní Múzy jen mlčky pokyvovaly,
potáhly si z cigaret a usrkávaly
mátový čaj ze skořápek spadaných ořechů
(kdoví odkud, když nebyly nikde kolem stromy).

Já jsem je nechtěl urazit, ale řekl jsem,
že i ty nejvyšší báje se, také jako lidi a Múzy,
mohou mýlit ve svých hypotézách o jsoucnu
a že Prométheus sice přinesl oheň, ale nestvořil ho.
Mlčely, jen se na mne ohlédly, ještě dokončily
modlitbu slovy: Zůstaň jak ta skála v nás…
a otočily se zase ke mně.

Tak jsem začal, i když jsem jindy nesmělý,
že bychom se mohli ještě někdy setkat.
Dostalo se mi odpovědi, která byla jakoby
garantována příčinností přírody,
že setkat se ještě můžem, ba dokonce kdykoli,
ale že zpívat bychom měli každý sám.
Prý ať se nebojím, že to třeba zní falešně,
že se najde ucho, které i disharmonie rádo
a že nemám dbát pythagorejců.

Nedůvěřivě jsem se usmál
a rozloučiv se s nimi po anticku,
poděkovav za tiché vzývání našich model,
začal jsem se belhat z toho místa
jako kdybych byl odcházel po rozhovoru se Sókratem.
Nevěděl jsem, co vědět, ba ani co nevím,
v tom se mi vzpomínky začaly ztrácet v mlze,
která sestupovala, tipoval bych, z Olympu.
A tu jsem si řekl, že se jednou podívám do Delf.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lytchi Lytchi | Web | 10. března 2010 v 13:05 | Reagovat

Obávám se, že je to velmi dobré, a že skoro nejsem hodna to číst.

2 Nihilist Nihilist | Web | 10. března 2010 v 23:03 | Reagovat

Obávám se, že přeháníš :-) Ale děkuji.
... kdybys to nebyla hodna číst, kdo by to potom četl? :)

3 Lytchi Lytchi | Web | 11. března 2010 v 12:06 | Reagovat

[2]: přeháním ve smyslu svého nedokonalého filosofického vnímání!;)

Totiž je to tak, že je to ještě lepší než na první pohled, na první přečtení.

Všichni ti Prometheové, Tartaros,... v sobě skrývají víc, než jsem schopna pobrat. Anebo je to opravdu jen o tom prvém odhalení?

4 Nihilist Nihilist | Web | 11. března 2010 v 17:13 | Reagovat

Nevím... asi je to o tom, co si z toho kdo vezme :) Každý může z Tartaru vykopat něco jiného, každý má jiný vztah k Prométheovi, pythagorejcům, Sókratovi... pro každého znamenají něco jiného mlhy Olympu a každý může (nebo nemusí vůbec) mít jiný důvod chtít (nechtít) jet do Delf :)

5 Nihilist Nihilist | Web | 11. března 2010 v 17:14 | Reagovat

dodatek: tím se pak mění vztahy všeho ostatního v básni...

6 L! L! | 11. března 2010 v 21:11 | Reagovat

ale ten původní kdesi v Tobě zůstává;)

7 Lailah Lailah | 16. března 2010 v 9:43 | Reagovat

souhlasím s Lytchi, po přečtení jsem zalitovala, že mé znalosti s filosofie nejsou větší... ale to se mi zde stává celkem často... občas mi příjde, že mi uniká ta hloubka slov, a trochu to kazí radost z toho jak pěkně znějí :)

8 Nihilist Nihilist | Web | 16. března 2010 v 13:09 | Reagovat

Díky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama