Duben 2010

Šeptání

27. dubna 2010 v 1:54 | Nihilist
Knihy moudrosti a slova Mús
ruku v ruce kráčejí dějinami,
jak milenci, již se nenalézají,
jdouc k sobě, každý z jiné strany
věčnosti.

Ústa mlčení a chorály
rostou ze země, z nebe padají,
pro sebe samy, pro podivení,
jak déšť pro stromy v háji
jednoty.

Duše vědoucí, co bytí bdí,
kroužící vrány nad propastí,
plující mraky za zázraky,
všichni a nikdo - chyceni do pasti
výkladů.

Polemos II.

24. dubna 2010 v 1:51 | Nihilist
Záleží vznik ve sporu…
poznáním tak jsou mýty,
abstrahován vypětím
přesívá rozum lítý
zrnka písku myšlenek.

A Boj je otcem všeho. I králem všeho.
A pánem naším a otrokem sebe sama.

Je zánik v kontradikci…
tak zásvětí je vpředu
a předpeklí za námi,
my pravověrní středu,
bytí bez bytí bytujem.

A Boj je otcem všeho i králem všeho;
pantha rei, rei, rei, rei…

Hérakleite, promlouváš, jsa mrtev tisíce let.

III ΓΝΩΘΙΣΑΥΤΟΝ III

22. dubna 2010 v 0:58 | Nihilist
Trnovou korunu kladou
na hlavu nevědomé Pravdě,
bez soudů soudí ji, mladou,
ze strachu, dogmaticky, žhavě,
ve jménu toho, co není.
Ona jim hlásala pravost,
která je dráždila uvnitř.
Podelfsku: Poznej sám sebe!
Však jejich ješitnosti slepé
uniklo, že není nebe,
že není nad ni samu lépe.
Proti ní se stále člení,
nechtěje dáti jí zadost,
slavíce mínění a lež.

O řeči lidské IV.

16. dubna 2010 v 0:37 | Nihilist
16. dubna 2010
...skepse...

Co skrývá se za řečí?
Stav nitra, jenž v hloubkách spí,
bytí Bytí - zářečí,
jsoucno zřídla věčnosti.

Co trpí, jsa za slovy?
Nedohledná dálka den,
ten rod duše mlhový,
jev je jenom její hlen.

Co tímto vypoví se?
Nic víc, než to, co snaha,
jež chce říci vše - nejevíce,
neříká nic, nic - nahá…

Versibus contra tempori

11. dubna 2010 v 1:05 | Nihilist
Pár veršů vyslovím Ti,
meum pectus absque dolet,
přemýšlím, jak bych lstí,
přežil ten čas, trvá sto let,
ač je jen chvílí v čase,
mne nekončící zdá se.

Pár vět, cos říkala již,
tuum osculum basiis calent,
také mi stále zní blíž,
tak tu dělám, že mám talent,
násilně skládám věty,
s patosem, jako květy.

Pár slov si k útěše dím,
nostrum sidus lucebit,
jen trvat ve chtění, vím,
zůstat sebou, sebou být,
v tom bytí plnícím číši,
z nevědomí verše píši.

Dráma

8. dubna 2010 v 23:00 | Nihilist
Záchvěvy nervózy žila slova
v dramatu díla Sofoklova.
Jak bouře v končinách duše vřící,
zjevená v život nevěřící.

Nad

6. dubna 2010 v 16:03 | Nihilist
Přemýšlím
nad námi
nebe
se tkalo z nití
modrých jak sen
šedých jak den bez tebe
a černých jak masové hroby
a slunce nesvítí
na nás
jenom myslím
neboť není zbytí
přes hory dělící
přes potoky studené
a přes propast bytostnosti.
Ale za kopci
a za mraky je
vše Jedno.

Einai

1. dubna 2010 v 2:18 | Nihilist
ειναι

Ano…
Dáme vědě šanci,
mluv…

Ještě mysli bytí
a jeho substanci,
smysly neucítí,
kdo zve ho ku tanci.

Třeba jsme pak přesah
toho, co tu není,
a jen v našich větách,
je všechno to dění.

Sebe samo ruší
nejsoucí, čímž pak je,
jenom my tak hluší,
nevíme teď právě…

ne…
Cigáro ke kávě,
prosím.

Člověk by chtěl tak pohodlně žít,
hnít a nemyslet nad svým určením,
chvíli něco zkusit, ale jakmile vidí,
že to není jednoduché, tak se vrátí
ke svému pohodlnému nečinění,
smutkům a veselí - ale podstata nikde;
tak jsme si stvořili společnost, v níž
téměř všichni tančí
Dance
of
decadence.