Květen 2010

Doxa

31. května 2010 v 19:03 | Nihilist
Mínění se rozchází,
před pravdou, jež zůstává.
Když se zelená tráva,
vedle řeky pod hrází,
je to ještě míněním?
Nebo už pravdou stálou?
Nemáme snad malou
naději, ovšem sněním
voláme po rozumu,
ale nikdo neslyší,
tiše hledíc do rumu.
Ani blízcí nechtějí
vyslyšet toto vyšší,
bez čehož se nedějí.

Smutnonutná

26. května 2010 v 0:36 | Nihilist
Vlak blíží se jak bouřka k nám,
koleje tříští
pomalu blízkost - zas budu sám.
Zas až do příští
chvíle smělé.

Pod mravy nemravů mlčí
- a čeká nás - zem - -
a ta samota všech vlčí:
až zvlčí jak šém
v Golemově čele.

Hranice

16. května 2010 v 11:58 | Nihilist
Za tenkou hranicí nebytí vzpomínek
neleží ani křik,
ani strach, však druhá strana zví: vztek!
skřípání rakví vík.

A přesto zříkání (té strany) není být.
Jak skřivánčí pláč,
vyhovořujíc se ze šalby - políbit!
A pak ty! - Kam chceš krač.

Uchopíš bytí, němost, kraje hranic,
více a tišeji,
a v létě do sněhu a do vánic

upadneš sladce jak déšť minulý.
Uvadá lišej?
Ale ty ne! - paměti zhynuly!

Destrukce patosu

2. května 2010 v 23:53 | Nihilist
Naše němé strachy a tajná zla
jsou jen přeludy, co nás svádí z cest,
chtěje jak bludičky, aby duše uvázla
v bažinách, kam se necháváme vést.

Naše samota je jen v mysli - stav,
jenž duch patosu ovládá, jen klam,
snášejíc jen bezdůvodný smutek do postav,
jak falešná krása barokních dam.

A spolu s naší zatvrzelostí
brání nám vidět skutečnost a svět
jaký vskutku jest, bez mlh mínění, bez zlosti…
ale -
měl by pak ještě nějakou krásu květ?