Červen 2010

Ataraxia

24. června 2010 v 23:04 | Nihilist
(αταραξια)

Jsem mořskou hladinou,
v bezvětří, klidnou jak
sněhy, když zavinou
stromy, či na dně vrak.

Bohové blažení
nežijí tu s námi,
ve skrytu staženi
zůstaňme, mí známí.

Jen s jevy přírody
a jejich skutečnou
příčinou, a plody
poznání dozrají…

Dozrají v květ klidu
duše mé, jíž nelze zmást.
Vymítit mýty lidu -
a pak se víc neotřást!

Slunovrat

21. června 2010 v 23:21 | Nihilist
Apollón se vrací
se svou září zlatou,
jako z dálek ptáci,
a korunu sňatou
na hlavu položil.

Naplní číši dnes
po okraj k oslavám,
aby nám dolů snes
na čas svůj krásný chrám,
který nám dá do žil.

Má oběť bude zde,
v myšlence oslavné,
ve slunci, ve hvězdě,
ve vzpomínce dávné,
ve věčnosti chvil.

O řeči lidské VI.

20. června 2010 v 0:28 | Nihilist
20. června 2010
...Λογος...

Ano, slova…
záleží v nich celý
celý náš svět -
ať lžou či pravdují.

Jsou jenom dechem,
jako vítr ve větvích,
jsou radostí i vzdechem
a nás a sebe samy přesahují.

Jsou Logem,
chyceným z nekonečna
a skrze naše těla,
do nekonečna vhozeným zpět.

Ano, slova…
a neporozumění jim
je jen jejich nezachycením,
jen prázdnou formou bábovek bytí.

Ano, slova…
i ta nevyřčená,
a možná právě ta,
jsou podstatou všeho, co hledáme.

Ano, slova…

O řeči lidské V.

20. června 2010 v 0:26 | Nihilist
31. května 2010
...fenomenologická...

Objímá jevy do pojmů,
ve znamení slyšení
a stojí ještě před zvuky…
a - zda ještě za rozumem?
či alespoň za vnímáním?

Úděl

19. června 2010 v 1:41 | Nihilist
"… zejtra, co zejtra, kdožpak ví,
zejtra si lehnem do rakví."
F.G.

Nevím, co zítřku vtloukáš
do hlavy myslí smutnou -
zda bude láska táž
či nám ji utnou
jak tenkou nit?

Oněmíme?

Jak hvězdy prosty záře?
Jak pramen řeky vyschlý?
Přesto neodpáře
do srdce vtisklý
překrásný cit.

Brzy zvíme...

Versibus contra tempori (2010 - II.)

16. června 2010 v 18:08 | Nihilist

Devátá sbírka básní...

Náš mýtus

15. června 2010 v 18:16 | Nihilist
Teď svou nevírou boříš mosty,
které spojují naše břehy
přes propast světů světa;
a Charón, projíždějící pod nimi
prázdnem,
už čeká na mince (které mu ale nemusíme dát!),
aby lásku převezl do Hádu.

To tenkrát vedl kroky mé i Tvé
Dionýsos s Epimétheem,
oni ukradli Polibek Afroditin a vložili
nám jej do úst
a my jsem s nimi tancovali
v jejich rozverném průvodu, v němž
nás očarovali.

Za čas však, po vystřízlivění z doteku idejí,
musel přijít trest Diův, byl
jako blesk ze slunečného nebe bez mráčku,
zabil i to, co ještě nebylo
mezi námi -
asi to byla oběť na oltář Nerozumu.
Nebo naše Tyché.

Ale nezničil nás zcela;
ponechal nás naší svobodě
a my se zatlými zuby šli po cestě dál
jak Orfeus a Eurydika, nic se však neohlížejíce.

Avšak nyní musím prosit Prométhea,
odpoutat jej od skály,
modlit se k němu a obětovat v jeho svatyni:
Ať rozžehne Ti oheň v srdci!
Ať shoří Tvé pochyby ze strachu!
A také k Héfaistovi, ať uková nám
pouto nezlomné ani bleskem Diovým.

A jsme dnes slábi a nemůžeme
přijít do Delf a ptát se Pýthie, co Apollón nám káže.
leč zbylo nám jejich moudré
dědictví,
jež nyní může a mělo by naše kroky vést dále, i bez mýtů:
ΓΝΩΘΙ ΣΑΥΤΟΝ
… jen s tímto vědomím můžeme vkročit do svých věčných Athén…

Alétheia

9. června 2010 v 1:08 | Nihilist
Jsme nemocni míněními,
nemocni pravdy se dosíci
a tak ztraceni pod třpytící
hvězdou jdeme s duchy zlými.

Netíhneme k pravdám, činům,
chtějíce býti zotročeni,
věda, že hodno nám nic není,
začli jsme přihlížet k vínům.

K mrtvým pravdám na dnech sklenic,
za peníz falešné hodnoty,
s plností, za kterou je - nic,
vidíme přízrak svobody,
dávno se zřeknuvše ochoty,
radosti. Žijeme… rádoby.

Ukolébavka

8. června 2010 v 1:23 | Nihilist
Dobrou noc, usínej,
na dvorech věčna sni,
vstoupí tam Darmoděj
a poznáš konečně,
léčbu mou, mou básní,
jež mezi řečí čně
líbá tě z dálek snů
jak měsíc němou tmu.