Srpen 2010

Otázky bez otazníku

27. srpna 2010 v 23:20 | Nihilist
Pověz mi... Ne, ne, vím, že nepovíš.
Taky vím, že neznám otázku.
Čím dál jsi, tím více chci - chci být blíž
k Tobě, můj mlčící závazku.

Ač si zima s létem protiví,
také spolu leží v jednom roce.
Byť u nás nerostou olivy,
máme tu jinačí ovoce.

Ani dálka, ani stát
nemůže nám v cestě stát.
Však asi chcem jen málo,
přes to, co se událo.
Asi nejsem hoden -
však dám vše jen pro den.

Srpnové noci

10. srpna 2010 v 0:56 | Nihilist
Ta němá výmluvnost!
ta krása,
že už k ní ani není metafory,
že už není možno nic dodávat.

Jen slovo Věčnost
padá na mysl
v úžasu ohromném,
nekončícím.

Taková samozřejmost;
a přece -
není-li toto zázrak, pak už nic…

Malost a velkost v jedno splývá,
duše s duší -
to je mystika srpnových nocí.

Býti

5. srpna 2010 v 22:47 | Nihilist
Jsou
stromy, které mlčí do kraje.
Jak hlídači vzduchu.
A potok mluví na ropuchu,
že kameny nepřichází,
jak slibovali jiní
velcí před námi.

Jsou,
jsou stromy mým alter egem
a já jsem jejich stín,
jenž ve stínu jejich prosí.
Prosí jak bezmocný kdosi,
jak ten, kdo nemá a chce,
a ví, že nemůže.

Jsou
stromořadí, aleje a lesy,
bludiště světa s kapkami slz,
co stékají na tvůj prs.
Labyrint světa a ráj srdce -
a když jsme se v něm našli
neutíkej už,
neutíkej…

Stesk

3. srpna 2010 v 22:39 | Nihilist
Dívám se, jak se den šeří
a dále jak se noc stmívá
jak pravda, jíž neuvěří
snad žádná dušička živá.

Jako tvář bez očí, pusy…
poslední zbytky hvězd rvu si,

ať jimi zaplním místa,
jež po dnu prázdná jsou, tichá
a němá, bez slov jak busta,
jež však příliš lidsky vzdychá.

Hrana ticha

2. srpna 2010 v 23:42 | Nihilist
Pocta Janu Skácelovi

Mlčením k mrtvým hovoříme,
v tu chvíli s nimi řeč dříme.

Odpoví tichem nejhlubším
a tato slova jsou nám vším.

Rukama poté potřesem
a oni zvou nás: Tady - sem…

Nám se však nechce ještě jít,
musíme proto promluvit

řečí tou, kterou uslyší
ještě ti, již nejsou tiší.

Shakespearův 66. sonet

2. srpna 2010 v 21:56 | Nihilist
Zkusil jsem něco, co je asi příliš velké sousto, příliš troufalý a neskromný čin;
možná i naprosto zbytečný - ale na druhou starnu: kdo nic nedělá, nic nezkazí...
Tedy zkusil jsem udělat můj vlastní překlad Shakespearova 66. sonetu.
Výsledek můžete posoudit sami. Přikládám i Mistrův originál a odkazy na jiné
české překlady (pro představu).

Můj překlad:
Otráven světem, chci zemřít, pokoj mít, -
vida bídu rodit se zde v něm
a radost a veselí jako psy bít
a poctivé lidi jak lhářů sněm
a ctí jak zlatem kočičím mrhat
a znásilňovat nevinnou ctnost
a spravedlnost, kterou nutí lhát
a vládnoucí, v nichž vládne sama zlost.
A řeč umění oněmělou
a učenou hloupost řídit žití
a čistou pravdu křivit celou
a zločince strážci zákona býti:

otráven světem, z toho všeho chci ven,
avšak Tebe, lásko, nechci nechat v plen.


Mistrův originál:
Tired with all these, for restful death I cry, -
As, to behold a beggar born,
And needy nothing trimmed in jollity,
And purest faith unhappily forsworn,
And gilded honour shamefully misplaced,
And maiden virtue rudely strumpeted,
And right perfection wrongfully disgraced,
And strength by limping sway disabled,
And art made tongue-tied by authority,
And folly (doctor-like) controlling skill,
And simple truth miscalled simplicity,
And captive good attending captain ill:

Tired with all these, from these would I be gone,
Save that, to die, I leave my love alone.

Odkazy na stránky, kde jsou překlady básníků k tomuto činu kompetentnějších:
http://www.czech-language.cz/translations/shakespeare.html
http://ries.blog.respekt.cz/c/91415/A-co-takhle-trochu-poezie-do-te-politiky.html
http://cenvelo.blogspot.com/2005/11/sonet-66.html