Září 2010

Překročení brány Logu

20. září 2010 v 0:14 | Nihilist
Smutek v mysl se mi vryl
jako rádlo do hlíny,
počítám hodiny chvil,
jak nášlapné miny,
v nichž dleli jsme spolu,
vybuchujíc do temnot -
ze společného citu,
až na umírající hrot
končícího mýtu.

Sonet: Dopis Ivanu Fjodoroviči Karamazovi

17. září 2010 v 23:19 | Nihilist
Souhlasím, Ivane Fjodoroviči, ano,
i my jsme jablka z ráje pojedli.
A nechápu proč je nevinnosti bráno
jako vrahovi, jenž ve hříchu dlí.

Ale považte, vždyť každý musím okusit,
nejsme svatí, ani bohové mocní.
Snad je to nutnost, jež srdcem nelze nepřesít,
neboť jen ten neumře hlady, kdo sní.

A tak bezúhonnost zůstane na svém místě,
pevná a neotřesena, jenom když -
jenom když skoná.

Aby byla bývala zůstala tak čistě
nedotknuta, řka: Světe, nejsem již,
či už ne ona.


P.S.
Ano, věříte, jako já věřím, leč…
věříme, věříme, jen nevíme več…

Smysl

17. září 2010 v 23:17 | Nihilist
Světec nezná utrpení,
leč trpí,
a v jedu, který zabíjí,
je i lék.

Poslední hvězda nad ránem
je stále
ještě jaksi posmutnělá,
ale už

už vládne malou nadějí,
jež vrací
cosi světského zpět na zem.

Ale je to jen koloběh
té psýchy,
jež tápe, hledá pevný břeh.

Hoře

6. září 2010 v 19:09 | Nihilist
Je v tom kus zvrhlé sebetrýzně
a touha nebýt tu chvíli s bytím.
Jak vyprahlé kraje duše, žízně
a hlady, vedou nás neukrytím
na nehlubší dna černých moří,
daleko pryč od nás samých, dál.
A tam: poslední zbytky nás shoří
a smyje déšť, aby vítr popel neodvál.

Slabost

6. září 2010 v 14:15 | Nihilist
Zahlédl jsem svého ďábla,
šel tiše jako můj stín,
má vůle stále víc slábla,
jakoby pojedla blín.

Byl čas tmy. Ztemněla i ctnost.
A srdce osleplo v jed,
odlétlo kamsi v temný hvozd
a ztvrdlo jak chladný led.

Mou chybou ovládl mysl,
jak loutkou mával mnou zlem -
chvíle, v níž čerstvý vzduch kysl.

Opustil pak tělo zbité,
odešel zpět domů v zem
a zanechal výčitky syté.

Marnivý sonet

4. září 2010 v 0:31 | Nihilist
Marnivé jsou naše činy,
černé a tlející,
jako šaty nebožčiny,
jež leží pod svící.

Co však marným neshledáme?
Zase jenom činy.
Co nás potom stále klame
do bídy a dřiny?

Chyceni jsme do výkladů,
do nekončícího hladu
jak do pavučiny.

Jako někdo čekající
mlčky sedě na lavici
a to bez příčiny.

XP

1. září 2010 v 20:47 | Nihilist
Den žere noc
Noc vraždí den
Χριστος - In hoc
Signo vinces
A nebe jen
Tě čeká Věz!