Únor 2011

Zfetovaný Prométheus

19. února 2011 v 0:40 | Nihilist
Roztápím spadané
vločky sněhu příštích zim,
byť jejich skutečnost
trvá jenom, když ji sním.
Z dlaní mi skapává
už jejich voda příští,
vpíjí se do země,
kontingence se tříští.
Vychází přítomné
z toho, co bude dále?
Vědět tak víc než vím,
znát, že chvění je stálé…
"Představa hrůzy bývá hrůznější
než hrůza sama. Ač je pouhý přelud,
myšlenka na vraždu tak otřásá
mou bytostí, že ochromen jsem zcela
zlou předtuchou a nejsem nic - jen to,
co ještě nejsem…"
(William Shakespeare, Macbeth)

Jeden z pohledů...

3. února 2011 v 17:43 | Nihilist
Jako padat vzhůru hlavou dolů,
jako vteřina ve věčnosti,
která ti zaleze do všech pórů
a na kost ohryže všechny ctnosti.

Nejsme ničím. A už vůbec ne ti,
kteří jsme.
Jen popel, prach a nebeské smetí -
obraz či odlesk.

Jen tenounký paprsek Rozumu,
jemuž nerozumíme zhola nic.
A štěstí chápem jako dumu,
a řveme na ni z plných plic.

Ale žijem. A je to na nás.
Ramena
máme každý svá i svůj čas.
A co to znamená?

Císař a filosof

1. února 2011 v 0:53 | Nihilist
"Pro kámen vyhozený vzhůru není zlo, spadne-li dolů; ani není pro něj dobro, letí-li nahoru."
>Marcus Aurelius - Hovory k sobě, /IX, 17/<

Tak k sobě promlouval
a je to slyšet ještě dnes
jako hlas tisíců šeptajících.

Zastupoval zástupy kosmické
a miloval tu moudrost
ze sloupové síně.

Věděl, jako mudrc,
že není mudrcem
a že sláva je jen flatus vocis
a že osud je rozumem dán.

A lhostejná je nám smrt
jako kamenu, jenž je házen
třeba i na lidi.
A člověk sám řídí dobro a zlo.
V sobě. Přirozeně. S Diem.