Epoché

6. března 2011 v 1:17 | Nihilist
Nespěchám
a mluvte, mluvte
cokoli chcete.
Když těžkost
štěstí a pokory
mísí se s čekáním
a měsíc za dne bíle svítí,
je to jak zapomenutí bytí
v jeho největším rozkvětu.

Nemít nic,
a nechtít ani,
je blažeností.
Okamžik
pouhý však trvá to,
okrajem vteřiny,
jako když náhodou hvězdu
zahlédneš padat koutkem zraku
někde na noční jasné obloze

a stihneš si přát vše,
vše, co svírá ono nic,
o kterém třeba ani nevíš.

A mluvte si, co chcete,
stejně vás neuslyším,
protože nespěchám.
Jiní z dáven promlouvají sem
a kdoví jestli jim věřím.

Pomalu mi dochází,
že nejdříve musím nalézt hledání
a až poté mohu chtít
poznávat poznání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama